Historie Dolní Rožínky, Horní Rozsíčky, Rod Mitrovských z Nemyšle v Čechách

Historie Dolní Rožínky

Dolní Rožínka dříve zvaná Roženka, později Zámecká Rožínka

Nejstarší jistá písemná zmínka o Dolní Rožínce pochází
z roku 1353. Majetek postupně střídal drobné vlastníky a až v roce 1503 odkoupil celou obec Vilém z Pernštejna. Vlastnictví obce Pernštejny netrvalo dlouho, již v roce 1589 ji Jan z Pernštejna zastavil a v roce 1596 prodal. Majetek postupně přecházel na další majitele.

V roce 1731 jej koupil Arnošt Matyáš Mitrovský z Nemyšle
a v držení hrabat Mitrovských zůstala většina objektů a pozemků až do roku 1945. V té době bylo dolnoroženecké panství přirozeným spádovým střediskem.

Tvrz v Dolní Rožínce je poprvé písemně doložena z let 1459 a 1503. Byla přestavěna na zámek, o kterém jsou první písemné zmínky z roku 1670. Zámek je jednoduchá stavba čtvercového půdorysu. K jeho největšímu rozkvětu došlo v letech 1781-1799 za panství Jana Nepomuka Mitrovského, který byl příznivcem osvícenství a vtiskl svými úpravami historické části Dolní Rožínky podobu, která přetrvala dodnes. Centrem úprav byl zámek s hospodářskými budovami a zámeckým parkem. Zámek byl přestavěn a rozšířen na dvoupatrovou budovu se čtyřmi křídly.

Dominuje mu barokní vížka s cibulí a rodovým heslem Mitrovských v průčelí do parku Aeternus, quia purus /Věčný, protože čistý/. V roce 1808 zachvátil zámek a zámecký dvůr obrovský požár, ale stavby byly znovu obnoveny. Nyní je v zámku umístěn II. stupeň základní školy.

Tehdejší park s bazénkem a střiženými záhony květin přetvořil Jan Nepomuk Mitrovský v klasicistní anglický park. Od zámku se hvězdicovitě rozbíhaly cesty vroubené stromořadími k jednotlivým stavbám v okolí. Na severovýchodním okraji obce byl zřízen lesopark Templ
s anglickou lázní, egyptským obeliskem /symbolem vědy
a společenství/, potůčkem s umělými kaskádami a pohřební kaplí /chrámek osvícenství/. Současná podoba kaple s osmi sloupy s egyptskými hlavicemi pochází pravděpodobně až z poloviny 19. století.

Na jihozápadě obce, v lesíku zvaném Jivina, byl rybník
a stavba, dnes považována za umělou zříceninu kaple.
Dá se však také předpokládat, že celá stavba připomíná niku, typický prvek osvícenských zahrad a parků. V okolí byly rozmístěny dřevěné romantické stavby, které se nedochovaly.

Na návsi je rybník s ostrůvkem a na něm socha sv. Jana Nepomuckého. Dochovala se i boží muka s dřevěnou sochou sv. Anny u č. p. 30. U silnice ke Zvoli stojí železný kříž z roku 1857.

Významným mezníkem v rozvoji obce byl objev ložiska uranové rudy v 50. letech. V roce 1954 se začalo v okolí Rožínky s geologickým průzkumem a o dva roky později zde bylo nalezeno jedno z největších uranových ložisek, ze kterého se celkem vytěžilo 14 miliónů tun uranové rudy a těží se i nadále. Vlivem rozvoje těžby doznala Dolní Rožínka další etapy rozvoje, které vtiskly obci současnou podobu. Bylo postaveno celé sídliště s obchodním centrem, komplex ředitelství uranových dolů a v jihozápadní části obce areál závodu Dopravy a mechanizace a kovovýroby. Ráz obce je proto směsí historie a průmyslu.

"Rožinka Dolní, čili Zámecká (druhdy Roženka), ves 8 km
jz. Bystřice, katastrální a politická obec rozlohy 2.47 km2,
v údolí na křižovatce silnic od Tišnova ke Zvoli a od Stražku k Jimramovu. Domy jsou při silnicích blíže sebe.

R. 1674 měla obec 28/64 lánu; domův osedlých bylo 7 [usazení hospodáři: Václav Novotný, Havel Maštalíř, Jiří Schwarz, Matěj Buchta, Jira Buchta, Martin Martinák, Pavel Krejčí]. R. 1790 domů 18, obyv. 217; r. 1834 domů 37, obyv. 212; r. 1900 domů 35, obyv. 352, katolíkův (až na 2 evangelíky), Čechův (až na 11 Němcův).

Rožinku Dolní měl ve 14. století Hroznata z Břeží, který si ji dal r. 1348 vložiti do desk. R. 1353 jmenuje se po ní Mikšík, jenž zapsal r. 1376 své manželce Dobce 7 hřiven na svém dvoře, dvou lánech a dvou osedlých v Rožence. (...) Jiřík (Gedeon), jenž
r. 1503 dědictví své po otci půl vsi Roženky s příslušenstvím prodal Vilémovi z Pernštýna za 270 kop míš.

A poněvadž zároveň r. 1503 prodal témuž pánu Václav z Tečic a Rožinky druhou polovici Rožinky (půl vsi Rožinky
s dvěma pustými sedlištěmi, s půl tvrzí a půl dvorem, na kterém sám seděl) za 342 kop míš., spojena byla všecka Rožinka
u zboží pánů z Pernštýna až do r. 1589. Tehdy však zastavil Jan z Pernštýna zboží Mitrovské a s ním také Rožinku, Blažkov
a Dolní Rosičku Matyáši Žalkovskému ze Žalkovic.

Avšak všecko toto zboží i se zbožím Pernštýnským bylo prodáno r. 1596 Pavlu Katharinovi z Katharu. Jeho synové Petr a Jan prodali pak r. 1610 Rožinku, Blažkov a Dolní Rosičky Zachariášovi Radešínskému z Radešovic za 10.000 zl. mor. (...) Podle poručenství Zachariáše Radešínského z r. 1626 postoupen byl statek Rožinka Kateřině Dobřanské z Dobřenic, která provdala se za Zdeňka Diviše Vlkovského z Aubertovic a jemu závěří svou z r. 1650 statek odkázala.

Po smrti Zdeňka Vlkovského (r. 1664) zdědila statek druhá jeho manželka Anna Maria rodem Štaudová z Hammersdorfu, která byla od r. 1666 paní také panství Bystřického. Od té doby zboží Rožinecké, ač stále za zvláštní statek čítáno, spojeno bylo s Bystřickým. Náležely k němu vesnice Rožinka Dolní, Blažkov, Rosičky Dolní a Horní.

Po Rožince jmenovali se r. 1392 také bratři Bohunek
a Jimram. Tvrz v Rožince jmenuje se r. 1459 i 1503. Z ní asi povstal zámek, který se r. 1670 uvádí. Nynější zámek je jednoduchá větší stavba o 2 poschodích; rozšířen a upraven byl hlavně majetníkem panství Janem Nep. hr. Mitrovským (1781-1799); v něm je hojná sbírka mineralií, kolem park a zahrady.

V zámku je kaple sv. Kříže, o níž je zmínka již r. 1670 a v níž se sloužiti smí. R. 1808 shořel zámek a dvůr; ale zase vystavěny. Na Rožineckém panství bylo r. 1656 měřeno rolí poddanských 996 měr třetí třídy. (...) R. 1750 platili poddaní vrchnosti činže z polí 24 zl., a každý domkář předl 1 libru lnu, 1 libru prostřední a 2 libry hrubé koudele, dávali 3 kuřata, 1 vejce; 4 domkáři robotovali týdně 3 dni pěšky a čtvrt roku celý týden. Rožinka Dolní náleží k farní osadě do Zvole.

R. 1788 vyjednáváno bylo zřízení školy v Dolní Rožince. Založena však r. 1845 hr. Vilémem Mitrovským; upravena byla z obydlí lesníkova. R. 1873 rozšířena byla na dvojtřídní. Zprvu míval učitel 174 zl. 35 kr. k. m. a deputátu od vrchnosti 2 sudy piva, 2 míry pšenice, 10 m. žita, 4 m. ječmene, 1 ½ m. hrachu a 6 sáhů dříví. Nejdéle tu působili Jiljí Kajtan (1855-1885), od r. 1885 Bohuslav Opic. Do školy chodí děti ještě z Blažkova (katolické, 1 km); žáků je 86. Škola r. 1905 vyhořela; staví se.

Trati se nazývají: Spojenec, u Remízu, na Osmikovým, nad Jalovčím, Lánce, Ivina (Hyvina, Jivina), u Haltýřka,
u Crnkáčka, na Brodku, Koblížka, Kuchyně, pod Koupelí; louky: Bahna, Vranová, Žlíbek; lesy: Břimák, Ivina, Rotkovský. R. 1750 měl les mezi blažkovskými lukami 9 měr od kříže až k Rotkovu a Rožné 70 m., u Čihadla 5 měr, Ivín 37 m., u Blažkova 20 m.

U zámku jsou byty úřednické, nad zámkem dvůr a lihovar, který byl zřízen z bývalých domů poddanských. Také již r. 1668 udělala vrchnost z jednoho domu hospodu. Panský dvůr měl r. 1750 orných 320 měr, ladem 141 m., pastvin 10 m., zahrady 2 m., z luk bylo 48 dvojspřežných vozů sena, 12 otavy. Uvádí se tehdy také rybník na 7 kop a Ivinský rybník na 12 kop kapří násady. V pivovaře, kde tehdy se vařilo 796 sudů piva ročně, nevaří se už.

V obcí je poštovní a telegrafní úřad, četnická stanice, obvodní lékař.

Na návsi je rybník s ostrůvkem, na němž je socha sv. Jana Nepomuckého.

(zdroj - Tenora Jan, Vlastivěda moravská, II. Místopis, Bystřický (n.P.) okres, Brno 1907, str. 200-203.)

V nedalekém háji k východu, jenž „Templ“ slove
a k procházkám upraven jest, stojí kaplička antického slohu (8 sloupů korintských a uprostřed jich kaple), vystavěná hrab. Janem Nep. Mitrovským; v ní, jak aspoň německý nápis svědčí, pochováni byli Jan Nep. hr. Mitrovský (zemřel 20. května 1799) a Antonina hr. Mitrovská rodem hr. Žerotínová (zemřela 20. března 1809). V témž háji je žulový obelisk, domek beze střechy mosaikou vykládaný, kruhovité rejdiště („u Paraplete“) aj.

Na ssv. při silnici k Bystřici jest samota „Jalovčí“
(2 čísla s 7 obyv.), v létě výletní místo. Opodál jest hájenka. K východu jest samota „Dvorek“, bývalý kravín.
V ní a v samotě „Na Mlejnku“, bývalém mlýně, bydlí dělníci
(2 č., 46 obyv.). Na jih v lesíku Ivině je sbořená kaple hrab. Janem Nep. schválně prý jako zřícenina postavena.
Při silnici k Dolním Rosičkám láme a pálí se vápno."

Rok 1775: "Brněnský kraj, ves Rožinka, rok 1775, Consignace. Co každý, v této obci usedlý, jest povinen svému p. faráři Zvolenskému při kostelním posvícení v chrámu sv. Václava darovati a také školnímu učiteli a sice: 1) Má svému faráři v obilí
a slámě dáti desátek, podobně jak ve lnu a zelí, desátku husím právě jako sedlák 1 kusa kohouta, k zelenému čtvrtku pak 4 vejce a moravský žejdlík mléka a masného. Na koledu pak každý sedlák 3 krejcary a hotové jídlo - každý dle svého jmění. 2)
K nemocným, katechismům, obstará obec pro faráře povoz. Ke koledám si obstará farář vlastní povoz. 3) Zvolenskému učiteli každý sedlák ročně dá 1 snop žita a 6 krejcarů a něco jídla hotového. Že tomu je tak a ne jinak, to potvrzuji vlastnoručním podpisem k účelům daňovým. Klášter Žďár, dne 31. prosince 1775. Pečeť: Johann Lacina v.r. vrchní úředník jménem pozemkové vrchnosti."

(zdroj - Kronika obce Dolní Rožínka, III. díl, s. 272)

Rok 1775: "Brněnský kraj, ves Rožinka, rok 1775, Consignace. Co každý, v této obci usedlý, jest povinen svému p. faráři Zvolenskému při kostelním posvícení v chrámu sv. Václava darovati a také školnímu učiteli a sice: 1) Má svému faráři v obilí
a slámě dáti desátek, podobně jak ve lnu a zelí, desátku husím právě jako sedlák 1 kusa kohouta, k zelenému čtvrtku pak 4 vejce a moravský žejdlík mléka a masného. Na koledu pak každý sedlák 3 krejcary a hotové jídlo - každý dle svého jmění.
2) K nemocným, katechismům, obstará obec pro faráře povoz. Ke koledám si obstará farář vlastní povoz. 3) Zvolenskému učiteli každý sedlák ročně dá 1 snop žita a 6 krejcarů a něco jídla hotového. Že tomu je tak a ne jinak, to potvrzuji vlastnoručním podpisem k účelům daňovým. Klášter Žďár, dne 31. prosince 1775. Pečeť: Johann Lacina v.r. vrchní úředník jménem pozemkové vrchnosti."

(zdroj - Kronika obce Dolní Rožínka, III. díl, s. 272)

Historie Horní Rozsíčky

Horní Rozsíčka
První písemné doklady o obci Horní Rozsíčka pocházejí ze 14. století pod názvem „Malé Rozsíčky“. Ves sestávala původně ze čtyř až pěti svobodných dvorů, které měnily
v průběhu století své majitele. Byla zde vystavěna tvrz, která byla součástí dvora Melounů z Hrádku. Roku 1510 se majitelem tvrze stal rod z Vahančic, ten dvůr prodal v roce 1531 Janovi z Pernštejna. Čtyři dvory zůstaly i nadále svobodné - dvůr Palův, Hamříkův, Charvátův a dvůr Želeckého.

Od r. 1666 byla Horní Rozsíčka součástí bystřického panství. V 18. století přešla pod panství Jana Nepomuka Mitrovského. Došlo k dílčímu dělení svobodných dvorů. V roce 1900 měla 19 domů a 107 obyvatel, byla v ní také založena škola.

V současnosti má Horní Rozsíčka 38 obyvatel a je součástí obce Dolní Rožínka.

"Rosičky Horní, druhdy Rosička, Roseč, ves 10.5 km j. Bystřice, katastrální obec rozlohy 2 km2, na rovině. Domy jsou od sebe, v zahnuté řadě.

R. 1674 měla obec 2 30/64 lánů, svobodní sedláci byli 4;
r. 1834 domů 16, obyv. 78; r. 1900 domů 19, obyv. 107; z nich 89 katolíků, 18 evangelíků ref. vyz., Čechův.

Osadou Rosičky Horní byly svobodné dvory, o nichž je známo toto: R. 1361 prodal Pešek z Rosičky třetinu svého zdejšího dvora Matějovi z Drahonína za 20 hř. a Václav svou třetinu Štěpánovi a synům jeho Janovi a Adamovi za 30 hř.

R. 1369 prodal ještě Václav všecko, co měl, Oldřichovi
z Rosičky, kteří však již r. 1373 prodal svůj dvůr Martinovi
a jeho manželce Marketě. Od Markety, když ovdověla, koupili po polovici jejího dvora r. 1398 Michek a Hroch z Rosičky, kteří však prodali r. 1406 dvůr tento, řečený Trupovský, Anežce, manželce Jana, řečeného Šoltys z Roženky. (...)

R. 1633 prodala však paní Kateřina Bolzanová dvůr v Horních Rosičkách Havlovi Raděnickému, po němž měl jej Sigmund Ferdinand Želecký z Počenic. Po něm říkalo se mu dvůr „Želecký“; r. 1674 měl 46 měr 6 achtelů rolí druhé třídy a tolikéž třetí třídy. Pak zase získalo jej panství Moravecké; r. 1750 náležel svobodnému pánu Blümegenovi a měl 80 měr orných, 10 m. pastvin, z luk 4 vozy sena a 30 měr lesa. Dvůr tento zůstal pak již u panství Moraveckého.

Jiný dvůr v Horních Rosičkách měl ve 14. století Matěj z Nové vsi, který jej prodal r. 1376 Filipovi z Křidla, jenž jej však již r. 1381 odprodal Ofce z Bobrové. (...) Ale Václav Oříšek z Rosičky měl snad ještě jiný dvůr, neboť jej prodal Pavlovi Palovi z Horní Rosičky. A tento dvůr Palův zachoval se v rodě jeho posud, aspoň částečně.

Ještě jiný dvůr na Horních Rosičkách byl „Vítoslavský“, který r. 1415 držel Vítoslav, jenž přijal r. 1437 na spolek svého dvora syny Viléma a Jakuba. (...)

V 17. století byl majetek v Horních Rosičkách již ustálen. Kromě dvora „Želeckého“ byly tam 3 svobodné dvory selské. R. 1674 na jednom byl Pavel Charvát čili Krobot; (...). Prodal jej r. 1771 Antonínu Procházkovi za 2300 zl. rýn. Tento jej odkázal po polovici svým synům; jedna polovice (č. 4) se v rodu tom zachovala, na druhé však (č. 16) vystřídalo se kolik majitelů.

Ještě jiný dvůr na Horních Rosičkách byl „Vítoslavský“, který r. 1415 držel Vítoslav, jenž přijal r. 1437 na spolek svého dvora syny Viléma a Jakuba. (...)

V 17. století byl majetek v Horních Rosičkách již ustálen. Kromě dvora „Želeckého“ byly tam 3 svobodné dvory selské. R. 1674 na jednom byl Pavel Charvát čili Krobot; (...). Prodal jej r. 1771 Antonínu Procházkovi za 2300 zl. rýn. Tento jej odkázal po polovici svým synům; jedna polovice (č. 4) se v rodu tom zachovala, na druhé však (č. 16) vystřídalo se kolik majitelů.

Na druhém dvoře byl r. 1674 Petr Hamřík (před ním Hanuš Hamřík); (...); r. 1794 byl také ve dvě polovice rozdělen
(č. 8 a 15), na nichž obou pak častěji měnili se majitelé.

Třetí dvůr náležel r. 1674 Tomáši Palovi (před ním Pavel Pala); (...). Koncem 17. století byl rozdělen na dvě polovice
(č. 5 a 6); jedna polovice zůstala trvale u rodu Palova, druhá přešla v 18. století do rodu spřízněného.

Nyní z těchto 3 svobodných selských dvorů jest tedy 6 dílův a 2 familie.

Při čtvrtem panském „Želeckém“ dvoře byla tvrz; připomíná se r. 1496 a 1510. Stavení o dvojím poschodí bylo ještě r. 1842 zachováno; nyní jest pobořeno a zůstává tam podruh. U něho byla palírna. Říká se tam „Hradisko“.

Horní Rosičky náležejí k farní osadě do Zvole, evangelici do Nového Města. V obci je od r. 1898 škola, nyní dvoutřídní, do níž chodí děti ještě z Dolních Rosiček. Napřed chodily děti do školy do pazderny č. 19, pak do Blažkova do Hamříkové pazderny
a na Tálského pavlač, později do Stražku a od r. 1845 na Dolní Rožinku. Žáků je přes 40.

Trati slovou: K Hyvinám, Charvátka, u Kamene, na Vršku; louka: Nivka.

Nejstarší rod: Pala.

R. 1620 byla u Horních Rosiček srážka mezi Poláky a mezi Bystřickými a Kunštátskými; na 70 osob zahynulo.

R. 1834 značný požár.“

(zdroj - Tenora Jan, Vlastivěda moravská, II. Místopis, Bystřický (n.P.) okres, Brno 1907, str. 187-190.)Zde napište text.

Rod Mitrovských z Nemyšle v Čechách

Moravská větev pochází z konce 16. století vladyckým rodem. Hraběcí předkové se svým životním stylem příliš nelišili od prostého sedláka. Teprve na přelomu 17. a 18. století získali majetek a slávu. Do stavu svobodných pánů byli povýšeni v r. 1716. Hraběcí titul jim byl udělen r. 1767 a z českého rodu se stali Mittrowští (z Mittrowicz). Až v 18. století, v době osvícenství, přinesli členové tohoto rodu důležitý vklad do moravských dějin. Do našeho kraje se dostali ze Slezska, kam odešel počátkem 17. století nejmladší syn starší linie.

14. dubna 1731 koupil panství Bystřické a Rožínecké za 153.000 zl. syn nejvyššího komorníka vévodství Opavského Arnošt Matyáš sv. pán Mitrovský z Nemyšle /1676-5.3.1748/. Erb rodu byl konfirmován Arnoštu Matyášovi v cechovní listině z 12. března 1716 - při udělení baronátu.

Dal vybudovat kostel Nejsvětější Trojice v Bystřici nad Pernštejnem a v něm pro sebe a svůj rod hrobku. Vchod do hrobky je uprostřed kostela a je zakrytý mramorovým kamenem, na kterém je erb Mitrovských a latinský nápis.

Arnošt Matyáš zemřel v roce 1748 a byl pochován v Brně v kostele sv. Maří Magdalény. Ve své závěti ze dne 4. 9. 1741 ustanovil za své dědice dva syny, z nichž se ujal panství Bystřického a Rožíneckého Maxmilián Josef /1709-18.1.1782/. Byl generálem kavalerie. V Rozsochách dal v letech 1763-1765 postavit kostel sv. Bartoloměje. V hrobce pod kostelem byl v roce 1782 pochován. Nápis na hrobce zní: Hic jacet peccatorum maximus Maximiliamus Josephus Mittrowsky natus 30.Maji 1709, obiit Brunae 18.Januarii 1782.

V závěti z 30. prosince 1780 odkázal panství svému jedinému synovi Janu Nepomukovi hr. Mitrovskému /20.1.1757-20.5.1799/. Po otci mu byla samozřejmě předurčena vojenská dráha. Na studiích ve vojenské akademii však přilnul k přírodním a společenským vědám. Po smrti svého otce z armády vystoupil a cestoval. Jeho odborný zájem spočíval především v mineralogii a balneologii. Z obou těchto disciplin připravil větší práce. Za jeho života však byly publikovány pouhé zlomky. Přesto se stal zakladatelem těchto oborů jako vědeckých disciplin na Moravě. Byl jedním z nejdůležitějších obhájců tolerance a patřil k předním osvícencům. V roce 1785 vstoupil v Brně do lóže svobodných zednářů.

Za jeho panství došlo k největšímu rozkvětu Dolní Rožínky - zámku a okolí. Jeho manželkou byla Antonie hr. ze Žerotína /13.9.1765 - 20.3.1804/. Svatbu měli 6. května 1788. Jan Nepomuk zemřel 20. května 1799 a byl pohřben v hrobce, kterou nechal postavit v Templu. Byla zde pochována také jeho manželka Antonie. Na kapli byl nápis: Hier ruhen in frieden Johan Nep.Gráf von Mittrowsky gest. XX Mai 1799 Antonia Gräffin von Mitrowsky Gräf. Zierotin gest. XX Marz 1804. V roce 1907 byly jejich ostatky převezeny do rodinné hrobky v kostele v Doubravníku. Jsou uloženy do společné rakve č. 1 bez nápisu.

Po své smrti odkázal panství svému synovi Vilémovi
/ 16.5.1789-7.6.1857/, za jehož nezletilosti byla poručníkem vdova. Vilém se 4. července 1813 oženil s Josefou, dcerou Ignáce sv. pána Schröffela z Mansberka. 23.3.1818 mu manželka převedla svůj majetek - polovinu panství Pernštejn. Druhou polovinu Vilém odkoupil 24.2.1928 od své švagrové Antonie Esterházy, roz. Schröfflové. Tím rozšířil Rožínecké panství. Vilém Mitrovský založil v r. 1845 v Dolní Rožínce školu. Byl pochován v rodinné hrobce v Doubravníku.

Vilémův syn Vladimír /17.6.1814-6.4.1899/ (první) v roce 1862 dal hrad Pernštejn pečlivě opravit a učinil jej obytným. Založil tam velkou knihovnu, přírodovědné sbírky a lovecký pokoj s trofejemi.

Na stropě v síni spiklenců dal namalovat 24 šlechtických erbů. Oženil se s Antonií Josefou hr. z Dietrichsteinu. S ní vyženil zámek Sokolnice u Brna s celým panstvím. Hraběnka Antonie ale brzy zemřela /1847/ a rovněž i oba synové z tohoto manželství. Hraběnka Antonie je pochována v Doubravníku. Vladimír se oženil podruhé s Julií hr. Salis-Zizers. V kostele
v Doubravníku dal postavit hrobku. V r. 1865 byla stavěna a v roce 1867 brněnským biskupem Schrofgotchem vysvěcena.

Jeho syn Vladimír Josef Maria Mitrovský /24.7.1864-21.1.1930/ (druhý) zdědil panství a převzal správu všech statků. Byl velký milovník myslivosti a za svůj život střelil přes 4000 ks srnčí zvěře. Vlastnil dančí oboru. Trofeje byly instalovány na chodbách rodových zámků a na hradě Pernštejně. Dějiny mu přiřkly, aby prožil změny po roce 1918, zánik monarchie, němectví vyšlo
z kurzu, hlavní město se vrátilo z Vídně do Prahy a používání šlechtického titulu se stalo protizákonným. Z hraběte se stal jen velkostatkář a přišla rána druhá - zákon o pozemkové reformě /1925/. Z původních téměř šesti tisíc hektarů zbylo tehdy Vladimírovi pouhých 2868 ha - převážná část náležela k velkostatku Dolní Rožínka a Pernštejn. Také ústřední správa byla tehdy přesunuta ze Sokolnic na Dolní Rožínku, kde zůstala až do roku 1945. Ze záboru bylo propuštěno: Pernštejn, cihelna v Černvíru, pila v Černovicích a Nedvědici a část lesního hospodářství. Lihovar v Dolní Rožínce a cihelna v Sokolnicích přešly na rolnické společnosti a on byl jen akcionářem. Některé dvory byly prodány jako zbytkové statky. Za jeho života se již nic nového nebudovalo, jen se prováděla údržba.
První manželka Eliška Gabriela krátce po narození dcery Elišky v lednu 1888 zemřela. Dcera Eliška jako měsíční zemřela také.
S druhou manželkou Mariíí Pia hr. Baworowskou /2.7.1869-9.2.1930/ se oženil 23. července 1895 ve Vídni. Obě manželky i on sám jsou pochováni v Doubravníku.

Z druhého manželství měl osm dětí:

Marie Alžběta - nar. 20. 11. 1896, provd. Spee, zemř. 2. 2. 1977;
Julie Marie - nar. 15. 6. 1898 v Dolní Rožínce, provd. Dubská, zemř. 4. 6. 1986 ve Vídni;
Alžběta Antonie - nar. 26.11.1899, provd. Hildprandtová, zemř. 27. 12. 1992;
Vladimír Antonín - nar. 18.2.1901, zemř. 26. 9. 1976 ve Vídni;
Hubert Vladimír - nar. 24. 6. 1902 v Dolní Rožínce, zemř. 28. 12. 1980 v Baden-Badenu;
Alice Josefína - nar. 10. 4. 1904, provd. Teuberová, zemř. 7. 1. 1987 v Birsteinu;
Karel František JUDr. - nar. 28. 11. 1905, zemř. 8. 6. 1969;
Františka Eleonora - nar. 19. 4. 1909, provd. Vellutiová, zemř. 7. 4. 1952 v Benátkách;

Posledním majitelem byl Vladimír Antonín
/18.2.1901-26.9.1976/ (třetí). Bydlel v zimě v Sokolnicích
a v létě na Rožínce. Na hrad Pernštejn jezdil jen ojediněle. Byl členem řádu Maltézských rytířů. Věnoval se hospodářství a honitbě. 26. září 1976 ve Vídni zemřel a je pochován v hrobce rodu Baworowských.

Protože nikdo ze synů neměl mužské potomky, vymřel tím po meči rod Mitrovských - majitelů Dolní Rožínky, Pernštejna a Sokolnic.

S erbem Mitrovských souviselo i rodové heslo: Aeternus, quia purus / věčný, protože čistý/, oblíbené zejména
v 18.století. Setkáváme se s ním na fasádě zámku v Dolní Rožínce a na náhrobcích jednotlivých členů rodu.