Rod Mitrovských z Nemyšle v Čechách
Moravská větev pochází z konce 16. století vladyckým rodem. Hraběcí předkové se svým životním stylem příliš nelišili od prostého sedláka. Teprve na přelomu 17. a 18. století získali majetek a slávu. Do stavu svobodných pánů byli povýšeni v r. 1716. Hraběcí titul jim byl udělen r. 1767 a z českého rodu se stali Mittrowští (z Mittrowicz). Až v 18. století, v době osvícenství, přinesli členové tohoto rodu důležitý vklad do moravských dějin. Do našeho kraje se dostali ze Slezska, kam odešel počátkem 17. století nejmladší syn starší linie.
14. dubna 1731 koupil panství Bystřické a Rožínecké za 153.000 zl. syn nejvyššího komorníka vévodství Opavského Arnošt Matyáš sv. pán Mitrovský z Nemyšle /1676-5.3.1748/. Erb rodu byl konfirmován Arnoštu Matyášovi v cechovní listině z 12. března 1716 - při udělení baronátu. Dal vybudovat kostel Nejsvětější Trojice v Bystřici nad Pernštejnem a v něm pro sebe a svůj rod hrobku. Vchod do hrobky je uprostřed kostela a je zakrytý mramorovým kamenem, na kterém je erb Mitrovských a latinský nápis. Arnošt Matyáš zemřel v roce 1748 a byl pochován v Brně v kostele sv. Maří Magdalény. Ve své závěti ze dne 4. 9. 1741 ustanovil za své dědice dva syny, z nichž se ujal panství Bystřického a Rožíneckého Maxmilián Josef /1709-18.1.1782/. Byl generálem kavalerie. V Rozsochách dal v letech 1763-1765 postavit kostel sv. Bartoloměje. V hrobce pod kostelem byl v roce 1782 pochován. Nápis na hrobce zní: Hic jacet peccatorum maximus Maximiliamus Josephus Mittrowsky natus 30.Maji 1709, obiit Brunae 18.Januarii 1782.
V závěti z 30. prosince 1780 odkázal panství svému jedinému synovi Janu Nepomukovi hr. Mitrovskému /20.1.1757-20.5.1799/. Po otci mu byla samozřejmě předurčena vojenská dráha. Na studiích ve vojenské akademii však přilnul k přírodním a společenským vědám. Po smrti svého otce z armády vystoupil a cestoval. Jeho odborný zájem spočíval především v mineralogii a balneologii. Z obou těchto disciplin připravil větší práce. Za jeho života však byly publikovány pouhé zlomky. Přesto se stal zakladatelem těchto oborů jako vědeckých disciplin na Moravě. Byl jedním z nejdůležitějších obhájců tolerance a patřil k předním osvícencům. V roce 1785 vstoupil v Brně do lóže svobodných zednářů.
Za jeho panství došlo k největšímu rozkvětu Dolní Rožínky - zámku a okolí. Jeho manželkou byla Antonie hr. ze Žerotína /13.9.1765 - 20.3.1804/. Svatbu měli 6. května 1788. Jan Nepomuk zemřel 20. května 1799 a byl pohřben v hrobce, kterou nechal postavit v Templu. Byla zde pochována také jeho manželka Antonie. Na kapli byl nápis: Hier ruhen in frieden Johan Nep.Gráf von Mittrowsky gest. XX Mai 1799 Antonia Gräffin von Mitrowsky Gräf. Zierotin gest. XX Marz 1804. V roce 1907 byly jejich ostatky převezeny do rodinné hrobky v kostele v Doubravníku. Jsou uloženy do společné rakve č. 1 bez nápisu.
Po své smrti odkázal panství svému synovi Vilémovi / 16.5.1789-7.6.1857/, za jehož nezletilosti byla poručníkem vdova. Vilém se 4. července 1813 oženil s Josefou, dcerou Ignáce sv. pána Schröffela z Mansberka. 23.3.1818 mu manželka převedla svůj majetek - polovinu panství Pernštejn. Druhou polovinu Vilém odkoupil 24.2.1928 od své švagrové Antonie Esterházy, roz. Schröfflové. Tím rozšířil Rožínecké panství. Vilém Mitrovský založil v r. 1845 v Dolní Rožínce školu. Byl pochován v rodinné hrobce v Doubravníku.
Vilémův syn Vladimír /17.6.1814-6.4.1899/ (první) v roce 1862 dal hrad Pernštejn pečlivě opravit a učinil jej obytným. Založil tam velkou knihovnu, přírodovědné sbírky a lovecký pokoj s trofejemi. Na stropě v síni spiklenců dal namalovat 24 šlechtických erbů. Oženil se s Antonií Josefou hr. z Dietrichsteinu. S ní vyženil zámek Sokolnice u Brna s celým panstvím. Hraběnka Antonie ale brzy zemřela /1847/ a rovněž i oba synové z tohoto manželství. Hraběnka Antonie je pochována v Doubravníku. Vladimír se oženil podruhé s Julií hr. Salis-Zizers. V kostele v Doubravníku dal postavit hrobku. V r. 1865 byla stavěna a v roce 1867 brněnským biskupem Schrofgotchem vysvěcena.
Jeho syn Vladimír Josef Maria Mitrovský /24.7.1864-21.1.1930/ (druhý) zdědil panství a převzal správu všech statků. Byl velký milovník myslivosti a za svůj život střelil přes 4000 ks srnčí zvěře. Vlastnil dančí oboru. Trofeje byly instalovány na chodbách rodových zámků a na hradě Pernštejně. Dějiny mu přiřkly, aby prožil změny po roce 1918, zánik monarchie, němectví vyšlo z kurzu, hlavní město se vrátilo z Vídně do Prahy a používání šlechtického titulu se stalo protizákonným. Z hraběte se stal jen velkostatkář a přišla rána druhá - zákon o pozemkové reformě /1925/. Z původních téměř šesti tisíc hektarů zbylo tehdy Vladimírovi pouhých 2868 ha - převážná část náležela k velkostatku Dolní Rožínka a Pernštejn. Také ústřední správa byla tehdy přesunuta ze Sokolnic na Dolní Rožínku, kde zůstala až do roku 1945. Ze záboru bylo propuštěno: Pernštejn, cihelna v Černvíru, pila v Černovicích a Nedvědici a část lesního hospodářství. Lihovar v Dolní Rožínce a cihelna v Sokolnicích přešly na rolnické společnosti a on byl jen akcionářem. Některé dvory byly prodány jako zbytkové statky. Za jeho života se již nic nového nebudovalo, jen se prováděla údržba.
První manželka Eliška Gabriela krátce po narození dcery Elišky v lednu 1888 zemřela. Dcera Eliška jako měsíční zemřela také. S druhou manželkou Mariíí Pia hr. Baworowskou /2.7.1869-9.2.1930/ se oženil 23. července 1895 ve Vídni. Obě manželky i on sám jsou pochováni v Doubravníku.
Z druhého manželství měl osm dětí:
Marie Alžběta - nar. 20. 11. 1896, provd. Spee, zemř. 2. 2. 1977;
Julie Marie - nar. 15. 6. 1898 v Dolní Rožínce, provd. Dubská, zemř. 4. 6. 1986 ve Vídni;
Alžběta Antonie - nar. 26.11.1899, provd. Hildprandtová, zemř. 27. 12. 1992;
Vladimír Antonín - nar. 18.2.1901, zemř. 26. 9. 1976 ve Vídni;
Hubert Vladimír - nar. 24. 6. 1902 v Dolní Rožínce, zemř. 28. 12. 1980 v Baden-Badenu;
Alice Josefína - nar. 10. 4. 1904, provd. Teuberová, zemř. 7. 1. 1987 v Birsteinu;
Karel František JUDr. - nar. 28. 11. 1905, zemř. 8. 6. 1969;
Františka Eleonora - nar. 19. 4. 1909, provd. Vellutiová, zemř. 7. 4. 1952 v Benátkách;
Posledním majitelem byl Vladimír Antonín /18.2.1901-26.9.1976/ (třetí). Bydlel v zimě v Sokolnicích a v létě na Rožínce. Na hrad Pernštejn jezdil jen ojediněle. Byl členem řádu Maltézských rytířů. Věnoval se hospodářství a honitbě. 26. září 1976 ve Vídni zemřel a je pochován v hrobce rodu Baworowských.
Protože nikdo ze synů neměl mužské potomky, vymřel tím po meči rod Mitrovských - majitelů Dolní Rožínky, Pernštejna a Sokolnic.
S erbem Mitrovských souviselo i rodové heslo: Aeternus, quia purus / věčný, protože čistý/, oblíbené zejména v 18.století. Setkáváme se s ním na fasádě zámku v Dolní Rožínce a na náhrobcích jednotlivých členů rodu.